Odstranění strachu ze smrti – o legální terapii psilocybinem s Thomasem Hartlem (český překlad rozhovoru)

Thomas Hartle je prvním pacientem, kterému bylo v Kanadě umožněno legálně projít psilocybinem asistovanou psychoterapií. Následující text je překladem přepisu podcastu s původním názvem "Eliminating The Fear of Death: Legal Psilocybin Therapy with Thomas Hartle", který vyšel v únoru minulého roku díky iniciativě Mushroom Revival. Tímto chci na úvod poděkovat jejich týmu, že nám umožnil přeložit a použít tento rozhovor.

Moderátor: Vítejte u další epizody podcastu Mushroom Revival. Tento podcast je zasvěcen překonávání bariéry mezi Vámi - skvělými, krásnými, neuvěřitelnými posluchači a nádherným, "praštěným" světem hub. Zveme si sem experty a hosty z celého světa, abychom se mohli ponořit do hloubky světa hub. Takže pojďme do toho!

Moderátorka: Dnes máme velice mimořádného hosta, Thomase Hartla, který se k nám připojil z Kanady a je prvním člověkem v Kanadě, komu byl legálně podán psilocybin v rámci terapeutického sezení. Díky Thomasi za tvou ochotu strávit s námi nějaký čas a podělit se o tvůj osobní příběh.

Thomas Hartle: Velice mě těší.

Moderátorka: Mohl byste nám říct něco o sobě a třeba jen krátký příběh o tom, jak jste se stal prvním pacientem?

Thomas Hartle: Jo, to bych si ještě před pěti lety nedokázal představit. Považuji se za dost obyčejného, konvenčního člověka, jsem docela nudný. Je mi 52 let, oženil jsem se před 26 lety. V roce 2016, tedy téměř před pěti lety, mi byla diagnostikována rakovina tlustého střeva, konkrétně tračníku. Po dobu asi roku a půl jsem kvůli své diagnóze trpěl úzkostí, kterou jsem léčil pomocí různých léků, jenž mi předepsal náš rodinný lékař. Když jsem pátral po dalších možnostech a odpovědích, narazil jsem na výzkumy psilocybinu na Univerzitě Johnse Hopkinse. Zdály se mi vědecky skvěle podložené, takže jsem je dále zaujatě studoval. Právě takto jsem se seznámil s touhle problematikou.

Moderátorka: Takže jste viděl nějaký letáček v ordinaci svého doktora, nebo jste si "googlil" alternativy k léčbě úzkosti, která rakovinu nebo terminální onemocnění provází?

Thomas Hartle: Víte, překvapivě nenarazíte na moc letáčků o psilocybinu.

Moderátor: Zatím ne.

Co rakovina dává a bere

Thomas Hartle: Já původně vlastně hledal nějakou léčbu pro svou neuropatii, kterou jsem v té době trpěl. Neuropatie je nervové poškození, které způsobují některé typy chemoterapie. Projevuje se tak, že přestáváte mít cit v prstech na rukou i na nohou. Hledal jsem způsoby, které by mi s tím pomohly. Hodně jsem v tomto ohledu využíval tradiční čínskou medicínu. V databázi PubMed, kde mnozí výzkumníci publikují své lékařské výzkumy, jsem našel studie z Univerzity Johnse Hopkinse. Takže pokud hledáte stejné výzkumy, jaké čtou vaši lékaři, můžete je najít právě tady.

Moderátorka: A jak je to s Vaší rakovinou, s novým přístupem k léčbě pomocí čínské medicíny a psilocybinu?

Thomas Hartle: Používám tradiční čínskou medicínu jako doplňkovou léčbu. Takže ano, rakovinou ve čtvrtém stádiu stále trpím. Chemoterapii mám tři dny v týdnu každé dva týdny. Teď mám zrovna zotavovací týden, vrátil jsem se z chemoterapie v neděli.

Moderátor: Co byste řekl, že je nejtěžší část této cesty? Myslím, že ve většině místech na světě mají lidé strach ze smrti. Neslyšel jsem o mnoha kulturách, které by opravdu vítaly smrt, a pokud takové jsou, jsou velmi ojedinělé. Většina lidí si svou smrtelnost na sklonku života nepřipouští. Napadá mě, že přijetí může být velmi těžké. Také jsem slyšel, že pro mnoho lidí je chemoterapie nebo nutnost sdělit svůj zdravotní stav rodině horší než samotná rakovina. Nebo může být náročné projít si zážitkem s houbami a vidět nějaké neobvyklé věci. Co byste řekl, že byla pro vás ta nejtěžší část?

"Tento pocit nejistoty je vyvažován pocitem, že to není konec všeho a pokud se stane, že zemřu dnes odpoledne, nemám pocit, že je to úplný konec. Netěším se na to a nespěchám, ale na druhou stranu se toho ani nebojím." 

Thomas Hartle: Víte, myslím že na tom všem je kousek pravdy. Pro mě je určitě představa smrti jako takové mnohem menším problémem než představa, že tu nebudu pro svou rodinu, když mě budou potřebovat. Mám dvě úžasné děti a obě mají poruchu autistického spektra, takže například vypořádat se se životem a problémy, které přináší, pro ně může být těžší než pro jiné lidi. Pro mě tedy byla nejspíš nejtěžší představa, že v určitou chvíli mě budou potřebovat a já tu pro ně nebudu. Takže pokud mluvíme o obtížnosti, tohle je pro mě hlavní problém. Samozřejmě je pro mě těžká i nejistota toho, co přijde dál: je smrt konec, nebo je něco potom? Všechny tyto nezodpovězené otázky. Všichni hledáme. Nepovažuji se za zbožného člověka, spíše se považuji za duchovního člověka. Víte, určitě věřím, že ve vesmíru a v životě je mnohem více, než tady prožíváme. Takže pro mě osobně bylo mé hledání o tom najít nějaké odpovědi na tyto otázky, jako co přijde po smrti, nebo způsoby, jak se vyrovnat s tím, že tu prostě nebudu.

Moderátor: A jak se s tím vyrovnává Vaše rodina? Je to už skoro pět let...

Thomas Hartle: Myslím si, že jsem odvedl docela dobrou práci v tom, že jsem ochránil své děti před myšlenkou, že čtvrté stádium je konečné stádium nemoci. Má rodina je se mnou zajedno v tom, že se snažíme prožívat každý den co nejvíc naplno. Máme v rodině hrozně moc příbuzných, kteří zemřeli na rakovinu. Mí nejbližší příbuzní, prarodiče, rodiče, rodiče mé ženy, bratranci a tak. Nezanedbatelný počet lidí z naší rodiny zemřel na rakovinu a stejně si mé děti myslí, že mám docela dobrou šanci. Nevím, jestli to je pro ně nefér, nebo jestli je to spíše pozitivní aspekt, budu ale mnohem raději, když se zaměří na snahu uchovat si mě takového, jaký jsem, než se obávat toho, kolik času mi zbývá.

Zažít jinou formu vědomí

Moderátor: Jak byste řekl, že se změnil Váš pohled na život? Zmínil jste, že jste duchovní člověk a snažíte se pochopit takové hlubší otázky, jako co se stane až nebudete na tomto světě, nebo co dalšího by potom mohlo přijít. Zdáte se mi jako velmi veselý, pozitivní člověk, na někoho ve Vaší situaci. Jsem si jistý, že každý den není snadný, a že to jde nahoru a dolů. Jak se změnil Váš pohled a život od té doby, co jste se dozvěděl o Vaší diagnóze?

Thomas Hartle: No musím říct, že jsem asi ten nejvíce pozitivní člověk, kterého znám. Bylo to pro mě něco opravdu neznámého, potýkat se s pocitem úzkosti. Není to pro mě přirozený stav. Někteří lidé bojují s úzkostí každodenně po dobu mnoha let, ale já jsem se s ničím takovým prostě dříve nesetkal. I proto jsem neměl po ruce žádné nástroje, jak s tím pracovat. Užití psilocybinu mi dalo šanci prožít vědomí ve formě, která je jiná od způsobu, jakým ho prožívám normálně, každý den. A moci zažít vědomí jako něco, co nejenže nejsem já, ale ani v sobě neobsahuje žádné prvky tohoto života, zažít tuto zkušenost v její plnosti a celistvosti, to bylo způsobem, jak mi ukázat, že tu jsou další části naší reality a naší existence, kterých si nejsme vědomi. Možná, že ten přechod mezi žitím a nežitím může být právě tak jednoduchý jako přechod mezi bděním a spánkem. To je pro mě velmi uklidňující.

Moderátorka: Ano, to je velmi zajímavý postřeh, že změněné stavy vědomí nejsou tak neznámé, jak se mohou zdát, protože je vlastně zažíváme každou noc, když spíme. A pak sníte jednoduše houbu nebo tabletku, jste stále ve stejném těle, ale vaše vědomí je úplně někde jinde a ve sféře běžného stavu vědomí se toho vlastně tolik nezměnilo.

"Ve skutečnosti zde není nic jako "my" a "příroda", ale "my jsme příroda", jsme to prostě "my"."

Thomas Hartle: Ne, to ne. Nevím, jestli jste vy sami někdy zažili psychedelickou zkušenost, nebo zda jste měli pouze šanci ji poznat skrze své hosty. Ze své velmi omezené zkušenosti, kterou mám s psychedeliky, konkrétně pouze jednoho terapeutického sezení, můžu říct, že měla velmi dramatický a značně dobrý vliv na mou celkovou kvalitu života. Je těžké to nějak kvantifikovat, ale dělal jsem nějaké testy na míru úzkosti a deprese předtím, než jsem podstoupil terapeutické sezení s psilocybinem. Před sezením jsem měl na škále úzkosti 36 bodů. Myslím, že ta škála je do 50 bodů, takže vše nad 30 je považováno za docela vysoké skóre. Hned druhý den po sezení s psilocybinem jsem ten test dělal znovu a moje skóre bylo 6. Takže pokud chcete nějak kvantifikovat, jak moc se můj život zlepšil co se týče úzkosti, změna ze 36 na 6 je dost významná.

Moderátorka: A kdy proběhl tento test a dělal jste od té doby ještě nějaký?

Thomas Hartle: Povolení užít psilocybin jako léčbu jsem získal 4. srpna 2020, terapeutické sezení jsem měl 12. srpna. Testování proběhlo těsně před a hned po sezení, takže od té doby jsem žádné nedělal, ačkoliv do budoucna si nějaké plánuji udělat. Můžu říct, že množství zmatku v mé hlavě kvůli úzkostným myšlenkám je stále v dobře zvladatelné míře. Jednou za čas mám stále probdělé noci s množstvím myšlenek. Ale když to srovnám, tak teď spím celou noc bez pomoci léků na spaní a nemám potřebu užívat něco proti záchvatům úzkosti. Doslova se teď soustředím jen na své celkové zdraví.

Cesta k psilocybinu

Moderátor: Takže jste se k léčbě dostal přes "googlování" a nalezení výsledků výzkumů z Univerzity Johnse Hopkinse o účinku hub obsahujících psilocybin. Provedl byste nás cestou od toho okamžiku ke chvíli, kdy sedíte v pokoji a stáváte se prvním legálním příjemcem houbiček v Kanadě?

Thomas Hartle: Když jsem se rozhodl, že moje úzkost dosáhla míry, kdy už s ní musím začít něco dělat a dozvěděl jsem se o výzkumech na Univerzitě Johnse Hopkinse, začal jsem hledat místa v Kanadě, kde zrovna provádí podobný výzkum. Víte, každý by samozřejmě mohl kouknout na internet, posbírat houbičky a dát si je někde sám. Není problém sehnat jakoukoliv substanci, ale na druhou stranu nikdy nevíte, co vlastně dostanete, protože je to v Kanadě nelegální, takže kvalita není kontrolovaná. Můžete dostat nějaké pravé houby s psilocybinem, anebo taky můžete dostat nějaké shiitake houby s fentanylem. Takže kdo ví?

Začal jsem tedy hledat nějaké místo, kde by poskytovali psilocybin z bezpečného zdroje a zjistil jsem, že v Kanadě není vůbec nic, jakože doslova žádný probíhající výzkum nebo tak něco, žádní lékaři, žádné vládní programy, nic. Ale našel jsem tady v Kanadě organizaci, která se nazývá Therapsil. Je to organizace, která zaštiťuje pacienty, specificky se soustředí na pacienty ve čtvrtém stádiu rakoviny jako jsem já, a pomáhá jim při procesu vyřizování žádostí. V Kanadě existuje žádost o výjimku - Sekce 56, kdy pošlete několik e-mailů naší vládě, konkrétně do kanceláře kontrolovaných látek a na ministrerstvo zdravotnictví. Ve Spojených státech a jiných zemích je to nejspíš jinak. Takže když jsem se spojil s Therapsilem, pomohli mi připravit moji žádost a uběhlo asi 60 dní od jejího podání ke schválení. Během této doby jsem začal pěstovat své vlastní houby. Vypěstovat si je sám byl pro mě opravdu jediný myslitelný a důvěryhodný způsob. Mám už nějaké zkušenosti s pěstováním léčebného konopí, které používám ke zmírnění vedlejších účinků chemoterapie. Začal jsem užívat konopí v době, kdy jsem zjistil, že mám rakovinu. Takže mé seznámení se se vším, co se týká těchto rostlinných léčiv proběhlo až v době, co už jsem měl rakovinu.

Moderátor: Opravdu? Neměl jste žádnou předchozí zkušenost s konopím nebo houbičkami?

Thomas Hartle: Opravdu jsem měl zcela obyčejný životní styl a až do zjištění diagnózy. Byl jsem docela konvenční člověk.

Moderátor: Když jste je vypěstoval a sklidil, šel jste do nemocnice, aby jste je užil, nebo jste si je mohl dát v pohodlí vašeho domova? Jak vypadal průběh? Měl jste u sebe lékaře?

Průběh sezení

Thomas Hartle: Část toho procesu schvalování obsahuje velmi specifické požadavky na to, co smím užít a podobně. Takže tyto pokyny pokrývají záležitosti jako kde to seženu a v mém případě, když jsem je sám pěstoval, jak je budu uchovávat v bezpečí a podobně. Musí být užity pouze za přítomnosti lékařského pracovníka, což tady v Kanadě nemusí být nutně lékař, ale i terapeut. Jakmile vše schválili, doktor Bruce Tobin, zakladatel Therapsilu, souhlasil, že přijede sem do Saskatoonu a provede mě zkušeností. Takže jsme měli sezení tady u mě doma v pohodlí prázdného pokoje připraveného pro zkušenost. V pokoji byla tlumená světla, nějaké fotografie mé rodiny, věci, které pro mě mají nějakou citovou hodnotu a podobně. Samotná zkušenost proběhla tak, že jsem ležel v pohodlné posteli se zakrytýma očima a sluchátky, ve kterých jsem měl psilocybinový playlist vytvořený odborníky z Univerzity Johnse Hopkinse. První dávku, asi 2,5 gramu, jsem si dal asi v půl dvanácté dopoledne, dalších 2,5 gramu asi 45 minut poté a nakonec ještě 2 gramy. Takže jsem požil dohromady 7 gramů během hodiny a půl. Sezení trvalo přibližně do páté, šesté odpolední. Řekl bych, že kolem šesté už jsem byl docela zpátky na zemi. (Pozn. red.: Dávka 7 gramů psilocybinových hub se považuje za velmi vysokou dávku, kterou nedoporučujeme zkoušet doma a bez dohledu. Navíc se mohlo jednat o jiný druh hub než lze najít v našich podmínkách.)

Moderátorka: Můžete nám něco říct o stavu mysli, ve kterém jste to podstupoval? Zmínil jste svou docela vysokou úzkost, která byla důvodem, proč jste do toho šel. Ale umím si představit, že se člověku úzkost ještě zvýší těsně před samotným sezením. Nebo jste byl pouze nadšený z toho, že dostanete do těla tuhle dobrotu? Jak jste se cítil?

Thomas Hartle: Docela úzkostně, nebudu lhát. Víte, šlo o něco neznámého a pokaždé, když děláte něco neznámého, ať už jdete na pracovní pohovor nebo skáčete bungee jumping, máte pocit, že je před vámi něco, co jste dosud nezažili. Užití psilocybinu bylo podobné. Byl jsem rozhodně dost nervózní, když jsem do toho šel. Úzkost, rychlý tlukot srdce a podobně. Pěkné ale bylo, že když jsem užil psilocybin a nasadil si sluchátka, meditoval jsem. A jelikož medituji pravidelně zhruba hodinu denně, meditace mi umožnila nejjednodušší přechod. Když začaly nastupovat účinky, snažil jsem se nalézt své příjemné místo a byl jsem schopen přejít z normálního stavu vědomí do toho změněného celkem pokojně.

"Myslím, že je obzvláště důležité, aby terapeuti asistující psychedelickou zkušenost byli sami školeni a zkušení v užití psychedelik. Šli byste na lekce plavání k někomu, kdo neumí plavat? To by nedávalo smysl." 

Moderátorka: Jak na to reagovala Vaše rodina. Podporovali Vás?

Thomas Hartle: Moje manželka neví o užití psychedelických látek tolik, kolik toho vím já, ale je a vždy byla velmi podporující. I když jsem přišel s nějakým nápadem, který zní trochu šíleně, jako užívání konopí k léčbě vedlejších příznaků chemoterapie, což může znít docela ujetě v rodině, která nemá víceméně žádné zkušenosti s užíváním něčeho, co není z lékárny. Když ale viděli výsledky užívání rostlinných léčiv, byli vůči mému očekávání pozitivních účinků užití psilocybinu velmi vstřícní.

Moderátor: Měl jste během samotného sezení nějaké momenty, kdy jste chtěl vycouvat a myslel jste si, že je to moc intenzivní? Mohl jste s přítomným lékařem mluvit o věcech, které přicházely?

Thomas Hartle: Určitě. Doktor Tobin silně věří ve vnitřního léčitele. To je přesvědčení, že vaše vlastní podvědomí velmi dobře ví, s čím máte potíže a často vaše vlastní ego stojí v cestě získání přístupu k těmto obtížným oblastem. Během psychedeliky asistované psychoterapie se nechává proces volně plynout. V případě nějakých obtíží je přítomný odborník, který může pomoci, zároveň však uznává velkou důležitost toho, abych se setkal s tím, co je pro mě náročné. Při mém sezení jsem měl štěstí, že jsem si neprošel tolika těžkostmi jako někteří jiní lidé, měl jsem opravdu poklidný prožitek. A zdálo se, že to bylo to, co jsem z toho potřeboval získat. Znám pár lidí, kteří za život zažili mnohem více traumatických událostí, jimž museli v dětství čelit a měli velmi náročný psychedelický prožitek, to můj naštěstí nebyl.

Moderátor: Myslíte si, že ta lehkost a klidnost zážitku pramení z Vaší praxe meditace?

Thomas Hartle: Musím říci, že tento faktor měl určitě vliv. Už několik let užívám konopí, někdy i ve vysokých dávkách. Pokud někdo znáte účinky konopí, nejspíše víte, že vyšší dávky mohou být podobně jako psychedelické sezení nepříjemné a zúzkostňující. Pro mě konopí není něco, co bych mohl užívat rekreačně. Způsobuje u mě vedlejší účinky v podobě fyzických reakcí jako svalové křeče a pocity chladu. Při léčení následků chemoterapie je konopí fantastické, lepší než cokoliv jiného, ale má i své nedostatky. Byl jsem velmi příjemně překvapen, že pro mě psilocybin byl úplným opakem toho, jak na mě působí konopí. Tam, kde konopí způsobuje úzkosti, svalové křeče a nepříjemné pocity, psilocybin pro mě byl uvolňujícím, uklidňujícím a utišujícím. Odboural všechen ten ruch v mé hlavě a uklidnil ho do bodu, kdy se s ním umím vyrovnávat, na rozdíl od konopí, které mě spíše v tomto ohledu nabuzuje.

Žít v nejistotě

Moderátorka: Byl jste prvním člověkem, který podstoupil psilocybinovou terapii pod organizací Therapsil? Kam se tato společnost vyvíjí dnes?

Thomas Hartle: Byl jsem prvním v Kanadě, který mohl podstoupit legální terapeutické sezení. Původně jsme byli čtyři, jimž byla ve stejnou dobu schválena žádost. Pokud vím, tak v současnosti to bylo v Kanadě povoleno už 12 lidem a já vím minimálně o čtyřech lidech, kteří již prošli terapeutickým sezením. Byl jsem v kontaktu s některými z těch, kteří sezením prošli. Byli do různé míry spokojeni s jejich výsledky, ale žádný z nich si nemyslel, že projít psychedeliky asistovanou psychoterapií byl špatný nápad. Všichni z toho měli alespoň částečný prospěch. (Pozn. red.: v prosinci 2021 byla v Kanade žádost o výjimku schválena již 48 pacientům)

Moderátor: Pociťoval jste tyto pozitivní výsledky dlouho po samotném sezení? Co přesně jste vnímal a jak dlouho jste to pociťoval?

Thomas Hartle: Já osobně jsem získal přímou zkušenost s vědomím, které je jiné než jen Thomas. Takže mám takový pocit útěchy v tom, že konec života není koncem prožívání a pro mě je tohle něčím, co bych žádnou jinou cestou nezískal. Mohl bych třeba roky a roky meditovat a dosáhnout nejspíš stejného klidu, ale já nemám tolik času. Víte, mám rakovinu ve čtvrtém stádiu a nevím, kolik mi zbývá času, může to být několik let, ale také jen několik měsíců. Můj typ rakoviny je velmi obtížně detekovatelný, což je jednou z příčin mé úzkosti. Vím, že v mé břišní dutině našli výskyt rakoviny řekněme v 40 z 50 sledovaných míst. Takže vím, že mám nádory všude v mém zažívacím traktu. Co vám ale nemůžu říci je, jak velké ty nádory jsou nebo jak dlouho potrvá, než poruší má střeva. To mi nedokážou říci ani doktoři. Tento pocit nejistoty je vyvažován pocitem, že to není konec všeho a pokud se stane, že zemřu dnes odpoledne, nemám pocit, že je to úplný konec. Netěším se na to a nespěchám, ale na druhou stranu se toho ani nebojím.

Když dostaneš zprávu, zavěs telefon

Moderátorka: Myslíte, že byste tuto terapii podstoupil znovu? Od vašeho sezení uběhly tři měsíce a zdá se, že se to nějak ustálilo a Vy jste si z toho vzal, co jste potřeboval a uchováváte si to i nadále. Objevují se někdy dny, kdy si říkáte "hodilo by se mi další sezení s psilocybinem, abych si to připomněl"?

Thomas Hartle: Ano, dostávám se do bodu, kdy mám pocit, že bych měl užitek z dalšího sezení s psilocybinem. Takže jsem teď v procesu hledání terapeuta, který by byl tady z okolí Saskatoonu a chtěl by se podílet na takovém sezení. Jednou z obtížných překážek zde v Kanadě je, že z důvodu ilegality tu není moc terapeutů, kteří by s tím měli zkušenosti. Jsou zde snahy, aby vyjímka v sekci 56 umožňovala terapeutům vlastní zkušenost s psilocybinem, aby terapeuti asistující psychedelickou zkušenost byli sami školeni a zkušení v užití psychedelik. Myslím si, že to je obzvláště důležité. Šli byste na lekce plavání k někomu, kdo neumí plavat? To by nedávalo smysl.

"Když berete běžné prášky, není to o moc jiné, než když chodíte pít do hospody."

Jsou to tři měsíce od mé zkušenosti a stále mívám aha momenty, které dostanete po zážitcích s psychedeliky, ale začínám také vnímat, jak se pomalu navrací ten myšlenkový ruch v mé hlavě. Myslím si, že v krátkodobém horizontu by mohlo být užitečné sezení zopakovat, aby se zkušenost prohloubila, a abych se možná naučil nějaké nové lekce.

Moderátor: Potýkal jsem se s klinickou depresí mnoho, mnoho let. Také jsem trpěl těžkými úzkostmi, měl jsem občas sebevražedné myšlenky pokusil jsem se i ukončit můj život. Jednou jsem měl psilocybin. Můj první zážitek s psilocybinem proběhl řekněme před 9 lety a dal jsem si obrovskou dávku, což nebylo úplně záměrně, protože jsem nevěděl, kolik je normální dávka. Abych byl upřímný, myslím, že hrálo v můj prospěch, že to najelo velmi rychle z nuly na sto. Od té doby jsem se zbavil medikace, kterou jsem užíval, a také alkoholu, konopí a dalších zlozvyků, kterými jsem maskoval symptomy. Trvalo to nějaký čas zbavit se těchto tendencí a absolvoval jsem mnoho různých sezení s mnoha různými medicínami. Vtipné je, že jsem teď v bodě, který charakterizuje rčení: "Když dostaneš zprávu, zavěs telefon."(Pozn. red.: autor výroku je Alan Watts)

Ne, že bych už věděl všechno, nevím popravdě nic a mám se toho spoustu co naučit, prozkoumat a vyléčit. Dostal jsem se však do bodu, kdy jsem pochopil tu zprávu. Možná, že si ji budu potřebovat jednou za čas připomenout, ale je tam.

Jednou jsem měl takový zážitek: pršelo a bylo to zrovna po těžké depresivní epizodě. Pamatuji si, že jsem vyšel ven do deště a říkal jsem si, že včera jsem se pokusil si vzít život a byl jsem tak blízko smrti. Předtím bych si myslel, že nechci zmoknout, ale po tomhle zážitku, kdy jsem skoro zemřel, jsem dostal druhou šanci.Co proti tomu znamená zmoknout? Jaký to má význam? Jak se zbavit téhle kontroly ega a všech těch strachů?

Zajímalo by mě, jestli jste si udělal nějaký seznam věcí, které byste normálně neudělal, jako dát si houbičky a kouřit trávu. Jestli máte seznam neobvyklých věcí, které byste prostě neudělal před rokem 2016, ze strachu nebo protože by Vás ani nenapadly. Ať už by to bylo něco bláznivého jako bungee jumping, nebo jednoduchého jako trávit více času s rodinou.

Šířit osvětu

Thomas Hartle: Mám na seznamu spíše zážitky než věci. Existuje spousta lidí, se kterými bych si rád sedl na kávu. Například s Paulem Stametsem či Dennisem McKennou, kteří mají opravdu hodně zkušeností z této oblasti. Rád bych se toho dozvěděl více o těchto přírodních léčivech, to by bylo fajn. Od svého zážitku s psilocybinem jsem strávil dost času vzděláváním a prosazováním těchto medicín a uvědomil jsem si, že by mohly mít spoustu léčivých účinků, které by pomohly tisícům lidí. Podívejte se například na to, co se děje kolem COVIDu. Kolik stovek tisíců lidí v Americe a v Kanadě myslíte, že prožívá právě teď úzkost? Myslím, že jich pár bude. Jaký by to mělo dopad na celou naši společnost, kdybychom mohli těmto lidem na snížení úzkosti poskytnout jednu či dvě dávky takové medicíny spolu s psychoterapeutickými sezeními pro posílení účinku? Mám za to, že by to bylo něco velmi silného a pozitivního, kdyby se lidé podobně jako já stali více empatickými než teď a obecně by se začali více starat o své bližní. Myslím, že by to bylo velmi léčivé. Takže můj seznam obsahuje oslovení tolika lidí, kolik budu moci oslovit. Chci tím přinést světu co nejvíce prospěchu. Nevím, kolik mi zbývá času, ale myslím si, že jsem oslovil docela dost lidí a myslím, že když lidé vidí, že někdo tak nudný a normální může sáhnout v léčbě po něčem tak "šíleném" jako jsou psychedelika, možná to zas tak šílené nebude.

Moderátorka: To rozhodně souhlasím, připomíná mi to knihu Michaela Pollana, která toto téma činí mnohem přístupnější pro lidi, které by užívání těchto rostlinných léčiv asi nikdy nenapadlo. Našli jsme vás skrze média, kde jste vystupoval, za to děkujeme. Doufáme, že tyhle osobní příběhy osloví další lidi a někdo v podobné situaci to uslyší a bude inspirován k následování podobných kroků a možná prožije krásný zbytek svého života. Dal jste si psilocybin v pohodlí Vašeho domova v přítomnosti facilitátora. Vzkázal byste něco, návrh na zlepšení někomu, kdo poskytuje tuto službu? Sezení s psilocybinem určitě budou realizována také v klinickém prostředí a bude nejspíš mnoho různých způsobů podání. Co byste vzkázal, aby to bylo co nejpřínosnější a nejpohodlnější?

Vzkaz "následovníkům"

Thomas Hartle: Myslím, že se věci budou vyvíjet dál tak, aby byly pro lidi prospěšné. Dobré by bylo, kdyby klinické prostředí bylo stejně pohodlné a příjemně domácí, jak jen to půjde. Někteří lidé mají také velmi dobré zkušenosti s užitím psychedelik venku, takže příroda a pohodlné prostředí jsou určitě jedny z nejdůležitějších aspektů. Mít vyškolené terapeuty je velmi, velmi důležité. Určitě chcete mít terapeuty, kteří vědí, jak to funguje a nesnaží se změnit zkušenost podle toho, jak si myslí, že by měla vypadat. Můžu vám totiž zaručit, že sami víte, jak napravit problém, který ve vás vězí. Myslím si, že ego je jednou z věcí, která stojí v cestě tomu, aby si lidé přiznali své problémy a jejich potenciální řešení. A psilocybin, který odklidí ego z cesty, je dobrým způsobem, jak se s tím vypořádat.

Co se týká dávkování, postupné přidávání dávky bylo podle mně fajn. Také si myslím, že aby tuto terapii přijali lidé jako standardní způsob léčby, je důležité odpovídající pevné dávkování. Takže prostě nemůžete mít k dispozici dvě stě druhů hub, musí tu být určitá standardizace v tom, kolik psilocybinu obvykle na lidi působí, s určitou odchylkou. Jako dobrý způsob vnímám, pokud budete mít nějaké regulované vypěstované houby. Vím, že jsou známé dobré výsledky i se syntetickým psilocybinem, ale nejsem si jistý, co si o tom mám myslet. Myslím, že z toho můžete mít také užitek, ale já pevně věřím v doprovodný efekt těch přírodních složek. Některé houby, pokud tomu dobře rozumím, jsou silnější po vizuální stránce a některé mají silnější fyzický prožitek. Další výzkum a encyklopedické znalosti by nám mohly do toho poskytnout lepší vhled.

"Existence vnitřního léčitele je přesvědčení, že vaše vlastní podvědomí velmi dobře ví s čím potíže a často vaše vlastní ego stojí v cestě získání přístupu k těmto obtížným oblastem. Během psychedeliky asistované psychoterapie se nechává proces volně plynout."

Další na seznamu důležitých věcí je dobrý hudební playlist, jedním z mých post-psilocybinových "aha momentů" byla myšlenka, že hudba ke mně hovoří. Může to znít divně, ale jednoho dne jsem si uvědomil, že slyším různé tóny hlasu v hudbě. Stejným způsobem jako když rozlišujete tóny hudby, slyším vzorce řeči zaznamenané v hudbě. Jsou podobné jako tóny hlasu, kterými vyjadřujeme emoce. Tyhle emocionální projevy hudby jsou vyjádřeny stejným způsobem ve změnách tónů. Myslím, že by mohlo pomoci, kdyby někdo vymyslel algoritmus, který by sledoval, jak se v naší řeči odráží emoce pomocí změny tónu hlasu, a poté to aplikovali na psychedelickou hudební knihovnu tak, že by terapeuti měli k dispozici nějaký výběr pro lidi podle toho zda prošli v dětství traumatickou událostí nebo trpí úzkostí, smutkem a podobně. Terapeuti by se mohli specificky zaměřit na takové hudební styly s různou mírou intenzity, které by více cílily na kýžené výsledky.

Moderátor: Myslím, že to je přesně to, kam směřujeme: personalizovaná medicína, personalizované všechno. Popravdě, myslím, že jsme na přelomu času, kde tohle vše bude možné, například s pomocí umělé inteligence a biotechnologie využívané chytrými vědci s cílem pomoci lidstvu a světu. Jde o to pomoci lidem, ale mohlo by jít i o individualizovanou pomoc pro naše životní prostředí a tak dále. Myslím si, že to je odklon od jednoho přístupu, který by měl sedět každému, k uznání, že každý má vlastní individualitu a vše bude šito na míru jednotlivcům, ať už je to prospěšné nebo ne. Tento přístup můžeme v současnosti vidět například v reklamách na Facebooku a Instagramu. Jsem si jistý, že to může být velkým přínosem, ale na druhou stranu doufám, že to zůstane právě u těch prospěšných věcí, jako je individualizovaná zdravotní péče a opravdu to pomůže lidem v jejich životě. Od Vás, jakožto pacienta, by mě zajímalo, co byste doporučil jiným pacientů, které zaujala terapie s psilocybinem, kteří o tom možná slyší poprvé, jsou trochu skeptičtí, musí překonávat legislativní překážky, které jim brání v této léčbě a nebo mají nějaké jiné problémy a překážky. Co byste jim poradil?

Thomas Hartle: Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou si podle mě může pacient připravit, je opravdu otevřená mysl vůči tomuto přístupu. Způsob, kterým působí psychedelika je velmi odlišný od způsobu, jakým působí tradiční léky. Pokud užíváte tradiční antidepresiva, vezmete si pilulku a ta nějak účinkuje. Během svého účinku změní to, jak se cítíte a když účinek odezní, vracíte se k tomu, jak jste se cítili předtím. To, co mi přinesla psychedeliky asistovaná psychoterapie, byla změna způsobu přemýšlení o některých věcech, dala mi odlišný pohled na smrt. Takže smrt a proces umírání na mě teď působí jinak. Ne proto,že by mé pocity byly utlumeny, ale protože mé informace ohledně tohoto procesu jsou jiné, změnilo mě to jako člověka ve způsobu, jak o tom přemýšlím. Když berete běžné prášky, není to o moc jiné, než když chodíte pít do hospody. Když jste v hospodě a pijete, zatímco jste tam, dobře se bavíte a alkohol ovlivňuje vaši náladu. Potom jdete domů, účinky odezní a zbyde vám zase kocovina. Psychedelika naopak změní vaši představu, například i o alkoholu. Nemám nutně potřebu měnit své vědomí, abych změnil své prožívání. Lidé, kteří sami používají alkohol nebo nějaké léky jako sebemedikaci se snaží od něčeho utéct, ať už je to cokoliv. Tento únikový mechanismus je to, co způsobuje úzkost. Když užijete psilocybin a přestanete utíkat, ve skutečnosti začnete čelit věcem, které vás rozčilují, se kterými máte problém se vypořádat. Teprve když jim čelíte, tak se s nimi vypořádáte. Už se dál nepotřebujete léčit dalšími látkami.

Co by řekly houby?

Moderátor: Máme jednu poslední otázku, ptáme se na ni všech našich hostů. Vzhledem k Vaší zkušenosti jsem velmi zvědavý, jak na ni odpovíte. Ta otázka zní: kdyby houby měly mikrofon a mohly by říci jedu věc celému lidstvu, co myslíte, že by řekly?

Thomas Hartle: Jo, to je zajímavá otázka. A myslím, že má odpověď na to by byla, že se jako lidé nějak vnímáme jako "my", odděleně od "přírody". Ve skutečnosti zde není nic jako "my" a "příroda", ale "my jsme příroda", jsme to prostě "my". A pokud by to lidé uznali, pochopili by, že nebojujeme proti planetě, ale naopak s ní musíme spolupracovat, musíme spolupracovat s rostlinami, se zvířaty, s houbami a věcmi, abychom vytvořili větší biodiverzitu, rozmanitost a více zdraví pro planetu. Zdravá Země, zdraví lidé. Není to nic složitého. Velmi mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že na buněčné úrovni máme brány mezi buňkami a naše buňky mezi sebou komunikují pomocí fotonů a dalších látek. Na kvantové úrovni se v nás odehrává mnohem více takového komplikovaného tance, o kterém jsem nikdy ani neslyšel. O tom, že se toho v nás děje tolik, že v nás existuje celý vesmír a jsou tam opravdu miliardy buněk. A vy nekomunikujete ani s jedinou z nich. Myslím, že není takový rozdíl mezi námi, přírodou a světem. Víte, funkčně jsme jedinou buňkou v tomto obrovském organismu, který je naším světem. Myslím, že stejně jako buňky v našem těle, každá buňka v našem světě má specifický účel a přispívá k pohodě celku. A když se na nás podíváte ve stejném kontextu, jakou roli hrají lidé v účelu tohoto organismu, kterým je náš svět?

Moderátorka: To je krásně řečeno.

Moderátor: Jsem opravdu nadšený, že jste přišel do našeho pořadu a jsem hluboce vděčný za příběhy, které jste sdílel, a Vaše názory. Myslím, že přivádět zpět to spojení nejen se sebou samým, ale znovu definovat, co vlastně sami znamenáme je opravdu užitečné pro mnoho našich posluchačů. Mohou vás lidé sledovat na sociálních sítích či prostřednictvím nějaké organizace, se kterou spolupracujete?

Thomas Hartle: Víte, moc toho na sociálních sítích nedělám, ale jsem snadno k nalezení na Facebooku a mám vlastní kanál na YouTube, kam občas hodím nějaké věci, které jsou podle mě zajímavé. Velmi rád poznávám nové lidi, kteří podobně jako já rádi prozkoumávají tyto nové oblasti. Rád mluvím s lidmi, kteří mají také nějaké zkušenosti s rakovinou čtvrtého stupně, které mohou sdílet.

Moderátorka: Díky, že jste byl ochoten hovořit ke všem, kdo si tento podcast poslechnou a možná si procházejí podobnými věcmi. Je to opravdu výjimečné.

Moderátor: A děkujeme posluchačům, ať už posloucháte nebo i sledujete. Pokud posloucháte na Spotify nebo iTunes nebo na jakékoli jiné platformě pro streamování zvuku, můžete se podívat i na video na našem YouTube. A pokud jste na YouTube, děkujeme za sledování, klikněte na tlačítko odběru našeho kanálu, lajkujte video a povězte vašim přátelům o houbičkách. A pokud vy a nebo někdo z vašich blízkých trpí, možná rakovinou, odkažte je na vyhledání studií Univerzity Johnse Hopkinse a možná se stanou příštími hosty v našem podcastu.

Thomas Hartle: A pokud jste zrovna v Kanadě a zajímá vás psychedelická terapie, ať už jste sami terapeuty, nebo někdo jako já, kdo potřebuje léčbu, určitě se obraťte na Therapsil.

Moderátor: Děkuji. A pořád hledáme budoucí hosty, budoucí témata, do kterých se můžeme ponořit. Takže pokud máte nějaké návrhy, kontaktujte nás.

Z originálu přeložila Daniela Koubková, o korekturu se postarali další členové České psychedelické společnosti 

Disclaimer: Výše uvedený text je překladem zahraničního rozhovoru, který vypovídá o individuální zkušenosti. Jeho obsah nepředstavuje oficiální stanovisko České psychedelické společnosti (CZEPS).